v mírně nadsazeném smyslu svět a život druhých. Dozvídá se i řadu „záku–

lisních“ informací o jiných lidech, jiných kulturách, může být obohacen je–

jich „příběhy“. Jeho pohled na svět dostává bohatší rozměr.

K možným ztrátám však patří i zdánlivé zisky ­ možnost podsouvání

vlastních cílů druhým lidem, záměna světa výcvikových technik za svět

vnější, každodenní, ztráta respektu k rozhodování ostatních a podlehnutí

iluzi, že on sám ví nejlépe... Riziková je proměna z průvodce v dominant–

ního vůdce dění.

Částečně skrytým (leč všudypřítomným) problémem zůstává naléhavost

toho, abychom v roli vedoucího, trenéra či moderátora nezapomněli na dru–

hé, na frekventanty výcviku, na ty, pro které zde jsme. A abychom zahle–

děni do svých plánů a záměrů nezaměňovali svá přání za cíle druhých. Aby–

chom v nejširším smyslu toho slova neubližovali!

O pokušeních (sedmero pokušení výcvikové práce)

Práce s lidmi je odříkání i dar, dřina a napětí i neopakovatelný pocit toho,

kdo třeba v malém a nepatrně pomáhá měnit svět. V následujících odstav–

cích se pokusíme shrnout některé z nejčastějších důvodů, jež mohou vést

k často nechtěnému překračování vlastních kompetencí, k pokušení být

v jiné roli, než která trenérovi, moderátorovi či vedoucímu výcviku příslu–

ší. Toto pokušení je zároveň varováním ­ může trenéra upozornit, že něco

není v pořádku, že potřebuje poodstoupit či vnést do situace něco nového,

využít jiného úhlu pohledu svých kolegů nebo jenom znovu hledat a obje–

vovat v práci s lidmi a pro lidi pokoru.

Pokušení moci

Pracovat s lidmi často znamená zakoušet intenzivně situaci vedení lidí

i procesů, ovlivňování druhých, mít vliv, „mít to v ruce“. Znamená to roz–

hodovat o dění ve skupině, leckdy i možnost ovlivňovat (přímo či nepřímo)

postavení druhého ve skupině. Lze tak prožít i pocit nebývalé důležitosti.

Okusit přenos v takřka krystalické podobě.

Pocit moci může být závratný, ale i zavádějící. Moc mění i svého nosi–

tele. Může svazovat v rozhodování, ale i relativizovat hodnoty. Může vést

k pozapomenutí toho, kdo je v roli pomáhajícího. Snadno lze pak zapome–

nout, že trenér je tu pro skupinu a nikoli naopak. Stejně tak lze podcenit vý–

znam aktivity a úsilí frekventantů, neboť jak pro trenéra, tak pro ně platí, že

„kolik do věci vložím, tolik dostanu“.

149